Základní charakteristika
Rasa upírů je prastará a nikdo netuší, jak vznikla. Je známá pro své intriky, lži a povýšenost vůči ostatním rasám. Upíři jsou zpravidla považováni za psance – v lidském světě nemají zastání a lidé se jich oprávněně bojí. Někteří jim ale závidí jejich nesmrtelnost, a proto dobrovolně vstupují do jejich služeb v touze stát se jedněmi z nich. Věčný život ale nese i mnoho nevýhod. Moci se živit pouze krví, muset se vyhýbat slunečnímu svitu… a pomalu zapomínat na vše, co bylo kdysi lidské.

Přednosti
Upíři se mohou chlubit svojí všestraností. Mohou kombinovat magie i schopnosti (mají magické i fyzické dovednosti), a dokáží si tak poradit takřka s každou situací. Nejsilnější zbraní v jejich arzenálu je nekromancie – vyvolávání nemrtvých, kteří bojují po jejich boku. To však neznamená, že je upír bez svých poskoků slabý – v kontaktním boji hravě překoná i zkušené válečníky, a to díky své rychlosti a rychlé regeneraci. Upír je v základu (i bez tréninků) o 50 % silnější než běžní lidé.

Slabiny
Nejznámější slabinou upírů je sluneční svit a posvěcené zbraně. Ty dokáží upíra spolehlivě zranit a zastavit i jeho regeneraci. Díky mnohým jejich magickým dovednostem je proti upírům účinný i černý kov. Protože jsou ale tak všestranní, v porovnání s různými schopnostmi ostatních ras v ničem nevynikají. Doporučuje se tedy, aby si hráč osvojil znalosti o ostatních rasách a schopnosti svého upíra pak používal ve svůj prospěch na základě protivníka, proti kterému právě stojí. Další nevýhodou může být jev zvaný “purpurový hlad” (viz níže), při kterém upír upadá do hladového šílenství.

Vzhled
Mladí (čerstvě proměnění) upíři se neliší od běžných lidí. Pověstné špičáky jsou pouze výraznější, ne však příliš nápadné, postupem věku se vrací do normálu. Upír si je ale dokáže prodloužit svojí vůlí, a to až o pět centimetrů. Postupem času kůže kvůli vyhýbání se slunci bledne. Upíři starší 500 let jsou známí pro svoji bílou pokožku. Díky tomu, že někteří dbají na vzhled a nosí šlechtický šat, jsou i běžní lidští šlechticové se světlou pokožkou často démonizováni. Dbaní o svůj vzhled ale není pravidlem. Není neobvyklé, že tato prastará rasa nosí široké klobouky, oblečení halící celé tělo či slunečníky, to všechno ve snaze skrýt se před slunečním svitem. Upírům s věkem, díky ztrátě pigmentu, rudnou oči. Rudou barvu oči upíra nabývají také když hladoví, to platí především při purpurovém hladu, nebo když cítí vztek.

Ačkoliv s člověkem upír sdílí vzhled, funkce jejich těl se při blízkém prozkoumání liší. Tělesná teplota upírů je výrazně nižší (přibližně o 5 °C) a tlukot srdce dvakrát pomalejší. Krev této rasy je také o něco tmavší, na první pohled to ale nemusí být evidentní. Upíři také dokáží otevřít čelisti mnohem více než běžní lidé, a to dokonce do takových extrémů, že jim může vypadnout pant či prasknout koutky úst. Orgány plní stejné funkce jako orgány lidské.

Purpurový hlad
Pokud upír odmítá pít krev, rychle ztrácí svoji hmotnost a hubne. Má méně energie a většinu času spí, ve snaze energii dočerpat spánkem. Při dlouhém hladovění upadá upír do stavu blízkému smrti – veškeré životní funkce jsou utlumeny na minimum. Není neobvyklé, že v tomto stavu bývají hladoví upíři i pohřbeni. Probouzí se až při úplňku, kdy propadají tzv. “purpurovému hladu”. Jde o šílenství, ve kterém napadají veškeré živé organismy, které dokáží zahnat jejich touhu po krvi. Čím déle je upír hladový, tím je jeho šílenství během této události silnější a delší. Upíři, kteří konzumují krev pravidelně, tímto jevem většinou netrpí.

Purpurový hlad se může ve vzácných případech objevit i mimo úplněk. Stává se tak v případě, že je upír vystaven extrémní psychické zátěži a to i přes to, že hladem vůbec netrpí. Labilní či duševně nevyrovnaní jedinci se mohou krvavému šílenství oddávat pravidelně.

Opojení krví
Potravou upírů je krev, která jim přináší všechny potřebné živiny. Každá krev chutná upírovi jinak, a díky tomu je schopen rozeznat i rasu, od které krev pochází. Nejoblíbenější je přirozeně krev lidská, a to konkrétně panenská. Oblíbenosti se těší i krev mágů, díky příměsi magie, která chuť krve lehce mění. Málo oblíbenou krví je krev elfů a zvířat, coby ras, které nemají s člověkem nic společného. Ačkoliv je pro upíry tato krev stravitelná, chuť je silně nahořklá. V neposlední řadě je tu krev jiných upírů – chuť je mdlá a nevýrazná, přičemž nedodává žádnou energii. Nebezpečnou a zakázanou krví pro upíry je přirozeně krev vlkodlaka – nejenom že tuto krev nemůže upír strávit, pociťuje po jejím vypití silnou nevolnost a slabost.

Krom krve dokáže žaludek upíra strávit i jiné tekutiny, jako je čaj, mléko, nebo dokonce alkohol – tyto nápoje však upíra nezasytí. Není proto divu, že upíři si všechny nápoje většinou krví ředí. Alkohol má na upíra také silnější účinek, díky zažívacímu traktu uzpůsobenému v podstatě jen na přijímání tekutin. Opije se tedy dvakrát rychleji, než běžný člověk. Na druhou stranu, díky rychlému metabolismu také dříve vystřízliví.

Tuhá potrava či běžné jídlo jsou však pro organismus upíra nestravitelné. Nejenže chuť je zcela odporná, připomínající písek či popel, upír ale dokonce veškeré pozřené pokrmy tohoto typu okamžitě vyzvrací, a to i spolu s krví či jinými tekutinami, které předtím pozřel.

Výskyt
Nejvíce rozšíření jsou upíři na Famyoku, konkrétně ve městě Draycott. Často obývají i přilehlé vesnice. Objevují se i ve Velkém Hvozdu či Thartasu. V Daerii není tato rasa vítána a je často pronásledována. Lidé jsou pro upíry přece jen nejoblíbenější a zároveň nejzranitelnější potravou. Strachu z upírů napomáhá i problematická minulost, která se s nimi táhne již od nepaměti. Není ale neobvyklé, že se i na severu skrývají upíři tající svoji identitu.

Historie (Pro lepší přehled je doporučeno si přečíst nejprve herní historii)
Upíři během historie stále usilovali o moc. Využívali nejrůznějších intrik, do kterých se postupem času zamotaly mnohé rasy – lidé, rituální mágové i vlkodlaci. Nikdy se jim však nepodařilo stanout na vrcholu a podmanit si lidské království, ač o to dodnes usilují. I tak dosáhli nemalých úspěchů. Dobyli dnes již bývalé hlavní město Aerie, které dodnes obývají – Draycott. Společenství upírů vytvořilo funkční vládnoucí systém Monarchii. K ní se hlásí většina těch, které království pronásleduje.

Monarchie o svou někdejší moc přišla, a to nejen díky vlastní zrádné povaze upírů, ale i spolupráci ostatních významných společenství a především vzrůstajícímu vlivu Podsvětí (lidská zločinecká organizace). Neschopnost tehdejších monarchů vyvolala občanskou válku, při níž království po boku vlkodlaků a bílých mágů zaútočilo na hlavní baštu upírů – Draycott. Ten byl poničen a mnozí monarchové zabiti. Ukázalo se ale, že tento útok městu spíše prospěl. Nový vládce zavedl nová pravidla a zákony a podařilo se mu město opět postavit na nohy. Monarchie začala spolupracovat se zločineckými organizacemi a pomalu nabývá svoji ztracenou moc.

Během tehdejší rebélie vznikla i nová skupina upírů, kteří jsou známí jako „Stoupenci“. Ti přislíbili věrnost králi. Za jejich služby jim byla poskytnuta vesnice Tospe ležící v Daerii. Tito jedinci však mají nižší práva, než běžní lidé a mnoho pravidel, která musí dodržovat.

Potomstvo
Upír může být vytvořen pouze za pomoci dalšího upíra. Tyto proměny nejsou neúmyslné, upír dokáže tuto schopnost aktivovat dle svého uvážení. Rasy, které může upír proměnit, jsou pouze mágové a lidé – elfy, temné elfy a vlkodlaky proměnit nelze. Existuje však mnoho možností, jak samotné proměně zabránit – od vysátí jedu z rány přes užití speciálních lektvarů a předmětů po získání schopností negující účinek upířího jedu. Pokud není proměně zabráněno, nakažená osoba v silných horečkách a křečích v průběhu 24 hodin dočasně umírá. Tělo se však nerozkládá a při následujícím úplňku jeho srdce opět začne bít a nakažený povstává jako upír. Upíři nejsou schopni plodit potomky jinak než touto cestou.

Při svém zrození upíři zažívají purpurový hlad. Neváhají tak v první den po proměně zaútočit i na své rodinné příslušníky či jiné upíry. Když se dostatečně nakrmí, stávají se plnohodnotnými nemrtvými. Mladí upíři jsou často díky nově získaným schopnostem velmi sebejistí, a tím pádem i nebezpeční. Opojná chuť krve, kterou do té doby necítili a jíž se nemohou nabažit, na jim na nebezpečnosti jen přidává.

Jedinec si do proměny nese stejné neduhy, které si nesl před ní. Špatný zrak, nemoci, prokletí, jizvy či chybějící končetiny nejsou proměnou nikterak ovlivněny.

Délka života
Upíři jsou známí tím, že žijí věčně. Nestárnou. Jejich těla vypadají na tolik let, v kolika byla proměněna. Navzdory tomu, že nestárnou, upírům stále rostou vlasy, vousy i nehty. Jejich fyzická vizáž se tedy může v průběhu let měnit.

U upírů dochází hlavně k psychickému stárnutí. Jejich paměť je omezená stejně jako ta lidská. Není tedy neobvyklé, že staří upíři si ani nepamatují, kým kdysi byli. A protože negativní události utkví v hlavě snadněji, postupem staletí mohou upíři trpět silnými depresemi. Během jejich dlouhého života upíři postupně přestávají cítit emoce, nahrazuje je pocit prázdnoty. Když je jeden nesmrtelný, je totiž poměrně těžké najít zálibu, která vydrží věčně a po desítkách či stovkách let neomrzí. Snaží se proto většinou hledat zábavu, kde se dá - odtud pochází příběhy o jejich extrémních, drastických, krvavých, perverzních činech. Postupně upír přichází do stavu, který se nazývá „duševní úmrtí“. Jedná se o uvědomění, že upíra na žití již nic netěší a veškerá snaha o to, to změnit, je zbytečná. Když upír dospěje do tohoto bodu, většinou dobrovolně vstupuje na slunce a umírá.

Doba, po jaké se duševní úmrtí začne projevovat, se liší jednotlivec od jednotlivce. Někteří jej mohou zažívat již po pár desítkách let, jiní mu odolávají dlouhá staletí. Hranice, do které se duševní úmrtí neprojevuje, bývá 600 let, její překročení je velmi neobvyklé.

Upíři a společnost
Nejsilnějším společenstvím upírů je Monarchie, sídlící v Draycottu. Jedná se o odpůrce krále, kteří mnohdy provádějí nelegální aktivity – například otroctví, obchod s krví, nájemné vraždy atd. Vládnou monarchové, jejich slovo je zákonem. Největší váhu má slovo nejstaršího monarchy, jehož vláda je absolutistická. Za zmínku stojí i společenství upírů stojící na druhé straně: Stoupenci. Ti sklonili hlavu před lidským králem a je jim dovoleno žít po boku lidí, avšak za přísných podmínek. Nemalá skupina upírů jedná individuálně a neuznává žádnou autoritu. Jedná se především o mladší upíry, kteří přeceňují svoji vlastní moc.

Samotný přístup k upírům je ve společnosti mnohdy rozdílný. Zatímco prostí lidé se této rasy obávají a nosí nejrůznější náboženská znamení ve snaze se před krvesaji ochránit, jiní, většinou mocnější, výše postavení jedinci, jim závidí, a to konkrétně jejich věčný život. Není neobvyklé, že se nechají zlákat vidinou nesmrtelnosti a za jejím příslibem upírům napomáhají.

Rituální mágové a temní elfové navazují s upíry často dobré vztahy. Zatímco rituální mágové mají často podobné cíle, tedy chtějí využívat lidí a moci, temné elfy s upíry spojuje podobná slabina – sluneční svit. Není divu, že v upírských městech je značná část komunity temných elfů. Ti často s upíry i spolupracují, neboť se jich běžná společnost straní.

Lesní elfové se do styku s upíry často nedostávají. Ačkoliv jsou obě rasy dlouhověké, jejich zájmy jsou naprosto odlišné. Vztah tak k sobě mají většinou neutrální. Nestává se často, aby byly tyto rasy nuceny spolupracovat, či stát proti sobě.

Nejznámějšími nepřáteli upírů jsou dozajista bílí mágové a vlkodlaci. Zatímco bílí mágové považují upíry za cosi nečistého a zlého, vlkodlaci byli přímo stvořeni na boj proti upírům, jsou jejich přirozenými nepřáteli. Je známo, že upír vycítí vlkodlaka zcela spolehlivě, a je tomu tak i naopak – cítí jeden k druhému nevysvětlitelnou nenávist a odpor, který se velmi obtížně překonává.

Náboženství
Upíři často uznávají Nocturno, kde se uctívá noc. Slunce je zde bráno jako ochránce slabých, kteří nejsou dost silní na to, aby čelili temnotě. Je také hojně rozšířen myšlenkový proud zvaný Inicoismus – vláda mocných a silných, kteří si mohou brát vše, co se jim zlíbí. Starší upíři často díky psychickému strádání přecházejí na ateismus.

Nenáviděným náboženstvím je Spiritualismus a Varúlfurinn, náboženství bílých mágů a vlkodlaků. Nejnepříjemnější vírou se stává ale Quentismus. Z neznámých důvodů jakékoliv symboly tohoto náboženství upírům niterně vadí a pouhý pohled na ně je bolí. Zbraně požehnané touto vírou upíra velmi snadno zraní, vysávají mu energii a zastavují regeneraci. Více informací v článku náboženství.

Shrnutí
Upír je výbornou volbou pro ty, kteří chtějí být připraveni na každou situaci. Jejich zaměření je široké – může se jednat jak o mocné nekromanty, tak o silné válečníky, které je téměř nemožné zasáhnout. Konzumace krve a vyhýbání se slunečnímu svitu může být velmi zábavnou herní mechanikou, která nabízí mnohé unikátní herní možnosti. Role upíra je ale herně mnohdy složitá. Většina světa se upírů obává, a je proto dobré mimo Famyok svoji rasu tajit. Díky rozšířenosti vlkodlaků je ale utajování náročné. Ve větších lidských měst mohou být upíři dokonce pronásledováni, pokud jsou odhaleni. Navzdory kombinaci magie a schopností jsou upíři doporučeni začátečníkům i pokročilým hráčům. Vyžadují ale alespoň základní znalosti herního světa.